Význam termínu kognitivní disonance mě zaujal už jen proto, že se v mém okolí někdy hojně objevuje (ani Já nejsem výjimkou). Slovy pana Frantze Fanona:
„Někdy lidé propadnou hluboké základní důvěře, která je nesmírně silná. Předložíte-li jim důkazy, které tuto víru vyvrací, tak tento nový důkaz nemohou přijmout. Vyvolal by pocity, které jsou extrémně nesnesitelné, což se nazývá kognitivní disonance. A protože je důležité zachovat si základní důvěru, tak si všechno zdůvodní, ignorují anebo i popřou cokoliv, co s touto základní důvěrou je v rozporu.“
Určitou podobnost spatřuji i v citátu od jeho svátosti Dalajlamy:
"Ti, co požadují důkazy jevů, stejně nejsou schopni je přijmout jako pravdu, ať je jakkoliv průkazná. Proto je požadavek podání důkazu pouhou výmluvou pro lenivou mysl."
Nabízí se otázka - jak se tomuto způsobu chování vyvarovat? Dle mých dosavadních zkušeností je důležité být především v každý moment otevřený všemu, co příjde a používat intuici. čerpáno ze zdrojů: (již nefunkční) http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/492-odpojeni-americanu-od-matrixu http://jedno.duchost.cz/vedomi/osobni-rozvoj/reakce-vs-odpoved
Comments