Bez jednoty není polarita a bez polarity není jednota. Proto každá představa kterou si o Bohu vytváříme, je nutně nesprávná, neboť každá lidská představa je polární, a proto jej nemůže nikdy nic polárního patřičně vyjádřit.
„Neučiníš sobě žádného obrazu ani podobenství“. Číslice 1 může být chápána jen ve svém rozměru, ale nikdy sama o sobě. Stejně tak Boha chápeme jen skrze jeho tvoření. 1 nelze znásobit ani zmenšit, protože 1×1=1 a 1:1=1 . 1 obsahuje všechny možnosti a všechna další čísla jsou v ní skryta. Bůh zaujímá vše skutečně existující. Mimo něj nemůže již nic existovat, jinak by nebyl Samojediný. Je prostorově a časově neohraničený, nekonečný, neboť konečnost a omezení, stejně jako začátek a konec, jsou pojmy polaritní. A veškeré poznání je vždy vázáno na polaritu. Hřích je cenou zaplacenou za poznání a z toho vyplývá, že každý člověk je hříšný, neboť polarita a hřích představují totéž (přít se o to zda je + či – více hříšné je proto nesmyslné).
Hledání jednoty v materiálně tělesné rovině se nazývá sexualita. Orgasmus je prožitím pocitu štěstí z jednoty.V tomto krátkém okamžiku tělesné jednoty je již člověk „Bohu podobný“ a je schopen vykonat něco, co jinak jako polární člověk vykonat neumí – zplodit život. Tělesný svět podléhá času, proto je každé materiální a tělesné štěstí pomíjivé.
Dokud člověk vlastní materiální tělo, je vázán k polaritě. Útěk ze světa nemá s jeho překonáním nebo vykoupením zhola nic společného. Teprve tehdy, když člověk sestoupí do nejhlubší tmy, stane se zralým pro vlastní vzestup…
Temnotě nelze uniknout tím, že na ni odmítáme pohledět, nýbrž tím, že ji musíme přetvořit ve světlo, nechceme-li ji i nadále za sebou vláčet jako stín (přestat ohýbat záda pro vlez do análu – do tmy, ale narovnat se – být upřímný k sobě a tím i charakterní, aby slunce bylo nad námi, pak stín zmizí sám od sebe. Bojovat s vlastním, či cizím stínem, je nesmyslné).
Něčemu odporovat znamená totéž jako se s něčím nesmířit, a to opět svědčí o podvědomém strachu. Zákon rezonance praví, že každý dostane to, co si zaslouží. To znamená, že nemocní dostanou takovou medicínu, jakou si zaslouží.
Člověk onemocní vždy jen vlivem základního principu nikoliv působením virů, toxinů apod. Uzdravení je vždy božským aktem, který se uskuteční mimo hmotu. Chceme-li dosáhnout vyléčení, je to možné jen v přirozeném souladu s rozšiřováním vědomí. Rozšiřování vědomí je dáno přítokem informací. A nejvíce informací je ukryto v citech a pocitech. Podobné nechť je vyléčeno podobným…
V žádném případě nelze nemoc vyléčit pomocí protichůdných prostředků. Pro depresivního člověka je zapotřebí černý prostor a nikoli pestré barvy…
Každé churavění je mikrokosmickým opakováním toho, co nazýváme prohřešením. Proto musí být každé uzdravení rovněž spasení v malém.
Nemoci jsou vždy nositelkami informací. Neexistují nemoci bez smyslu. Ukazují nám, kde jsme opustili svoji dráhu, ukončují již započatou nesprávnou cestu, po níž jsme se vydali. Vyléčit znamená uvolnit z nemoci její informace. První a nejdůležitější krok, který nemocný musí udělat, spočívá ve vytvoření harmonie s nemocí a v tom, že se ji naučil přijímat. Odpor budí vždy odpor, boj vyvolává boj. Vymizením nemocí by skončil vývoj člověka. Člověk může být vyléčen jen tehdy, byl-li nemocen. Být nemocen znamená být vyřazen z určitého pořádku, nežít podle vesmírných zákonů.
postřehy T. Dethlefsena