Každý z nás je výsledkem našeho dosavadního snažení. Naše dosavadní snažení se opíralo o naše dosavadní představy. O tom, co je či není důležité. Jinými slovy, jsme každý stvořili sám sebe. Pokud jsme sami sebe tvořili dosud, budeme sami sebe tvořit i nadále. A není až tak podstatné, co jsme tvořili dosud, to byly nutná vývojová stadia. Podstatné je pro nás, jak budeme sami sebe utvářet nadále. Jinými slovy, jaké myšlenky a postoje si budeme volit.
Čemu dávám pozornost, to sílí
Psal jsem v tomto blogu před dvěmi lety, že jediná zodpovědnost, kterou máme, je zodpovědnost za obsah naší mysli. Zatím pro nás není samozřejmé si myšlenky a postoje zcela svobodně volit, protože se nám zatím do vědomí tlačí myšlenky a postoje jiné, které většinou ani nevíme, kde jsme je nasbírali a proč si je myslíme. Pokud si je uvědomujeme. Ale to nevadí. Se vším se dá pracovat. Lze sledovat směr své pozornosti. Lze tento směr čistit, od rozptýlenosti a chaosu směrem k soustředění. Lze si hlavu odfiltrovat od vnějších zdrojů a setkávat se jen s tím, co skutečně produkuje mé vědomí. A začít filtrovat zde. Myšlenky a pocity negace nechat rozpustit. A nechat si v sobě to, co mi dovoluje prožívat jednotu.
Tvořím svoji skutečnost
Jsme v našem poznání každý již dále, než před dvěmi lety. Uvědomujeme si, že jakýkoliv nedostatek je pouze vymyšlenost, která se zhmotnila. Uvedu vám jeden příklad. Cítím se být slabý či nedůležitý? To se může stát každému. A proč jsem tomu uvěřil? A je něco takového možné, abych byl já či kdokoliv jiný nedůležitý? Pro koho jsem nedůležitý? Kdo o tom rozhoduje? Ve finále o tom rozhodujeme pouze my sami. Co to je, nedůležitost? Ve finále je to iluze, oddělení od jednoty s duší a bohem. Ve světle vlastní duše je moje hodnota či nehodnota pouhou smyšlenkou. Hodnota je vlastní všemu co existuje. A nehodnota je něco co vůbec není. Jak by mohlo být něco nehodnotné? Vše je součástí Boha. Vše je součástí celku.
Jsem součástí jednoty
Jedním z našich nejhlubších programů je naše obava, že nejsme součástí jednoty. Že o naše potřeby není postaráno. Představa, že jsme oddělení od druhých lidí. Že jsme oddělení od proudu života. V sobotu 14. prosince a v sobotu 1. února dělám v Praze jednodenní seminář, ve kterém ukazuji, jak si lze tvořit čistotu myšlenek. Jak lze obrátit pozornost k sobě. Jak lze své myšlenky začít čistit, abychom si netvořili pocity zmaru, chudoby, nemilovanosti a podobné vynálezy.
Světlo a bytí v jednotě
Jednota úzce souvisí se světlem. Normálním světlem, ze Slunce. Tam, kde je vidět, tam je propojení. V noci a po setmění je vidět podstatně méně, my se odpojujeme od propojení s ostatními věcmi, odpojujeme se od svého širšího prostředí a dochází k bezděčnému soustředění se na sebe sama. To je důvod, proč lidé večer pijí alkohol anebo se dívají na telku. Aby u nich nedošlo k setkání se sebou sama, repsektive se svými pocity. Večer se naše duševní stavy tzv. zhoršují, protože naší pozornost už nemůžeme unikat do práce a do komunikace s druhými. Ale vraťme se ke světlu. Světlo vychází ze Slunce. A ze Slunce toho ve skutečnosti vychází mnohem více. Ono i naše vědomí se Sluncem souvisí překvapivě moc.
Slunce jako vnitřní zdroj
Slunce se nám nabízí, abychom jej využívali jako zdroj síly a zdraví. Naše emoce jsou jako drobné částečky kolem a uvnitř našeho těla, které když je vystavíme jasu slunenčího svitu, začnou se léčit a organizovat do souladu s láskou. Velmi pěkně tento proces popsala Sanaya Roman v čerstvě vydané knize Láska duše. A zdroj Jeshua tento meditativní postup popisuje v kapitole Střed Slunce. Doporučuji vám na oba tyto materiály upřít svojí pozornost zejména nyní, kdy Slunka ubývá a my se potřebujeme přesto se světlem Slunce propojit na vnitřní úrovni. [Umění je jako slunce, který se taky nikomu nevtírá. Když zatáhnete záclony a zavřete okenice, tak vám slunce do bytu neleze, jenomže je to vaše chyba, pane, že chcete žít potmě. ( Jan Werich ), poznámka tl4m1ck4]
Duše a světlo Slunce
Je souvislost mezi naší duší a světlem Slunce. Je souvislost mezi naší duší a naším vnitřním partnerem/partnerkou. Je souvislost mezi duší a bohem. V rovině emocí se zbavujeme více a více balastu, který nás od naší duše odděluje. V rovině duše si uvědomujeme čím dál více, že naše duše vlastně není naši duší, ale společnou duší, jednotou, celkem, Bohem. Ve spojení s duší se ocitáme ve spojení se všemi lidmi, zvířaty a rostlinami. Ve spojení s duší nás přestavá ohrožovat jakákoliv iluze nedostatku. Ve spojení s duší není zapotřebí nic tzv. řešit, vysvětlovat, o něco usilovat. Bytí se dovede postarat o veškeré naše potřeby. Mysl nemusí překážet tomu, aby duše tvořila všechno, co dostáváme. Spojení s duší je pravděpodobně naším jediným úkolem. Jediným našim úkolem, poté, co jsme si ochočili mysl, je věnovat pozornost tomu, jak se skutečně cítíme. Jak prožíváme sami sebe. Jak prožíváme Boha. Kterým každý jsme, jakožto jeho nejbližší součást :-) zdroj (již nefunkční): http://baudysjr.blog.respekt.ihned.cz/c1-61133950-spojeni-se-svoji-dusi
Comments