Známá teorie, kterou mě připomněl rozhovor s kamarádkou...
Víme, že když jeden člověk udělá výraznou změnu ve svém vědomí, způsobí to značný dominový efekt ve vědomí kolektivním, přispěje tím významně k hromadnému léčení lidského vědomí a ke světovému míru.
Koncept syndromu sté opice pochází ze zprávy vědců, kteří pozorovali chování skupiny opic, jež dostávaly k jídlu sladké brambory. Jednoho dne jedna opice začala údajně omývat brambory ve vodě, aby je zbavila písku a špíny. To bylo naprosto nové chování, k němuž nikdy před tím nedošlo, ale velice brzy je od ní "chytly"další opice na jiném ostrově, které toto chování nemohly vidět, začaly dělat to stejné. Zdá se, že jakmile jistý počet opic (udává se sto) zahrne určité chování do svého vědomí, stane se součástí kolektivního vědomí všech opic toho druhu, ať jsou kdekoli.
Podrobněji o výzkumu
Fenomén – teorie o 100 opici – Biologie nevědomí Určitě každý z nás poslední dobou někde četl, že jsme spojeni, jsme jeden a např.o morfogenetickém poli, nebo také o různých teoriích, které dokazují tuto skutečnost…možná jste také zažili, že jste objevili sami v sobě různé teorie a to o čemkoli -nikdo vám je tedy neodhalil a hle za pár dní, měsíců či let, najdete knihu či jinde psáno o tom samém, ale od jiného člověka…čím to je? I Carl Gustav Jung a jeho teorie kolektivního nevědomí dokazuje naše propojení. A i další experimenty to dokazují – k tomuto tématu uvedu příspěvek z knihy Drunvalo Melchizedeka-Prastaré tajemství květu života -cituji:
Teorie o 100 opici
Pravděpodobně jste četli knihu od Kena Keyese, Jr. -Teorie o 100 opici, nebo možná dřívější práci Lyalla Watsona -Příliv života: Biologie nevědomí, která popisuje třicet let trvající výzkumný projekt na japonské opici Macaca fuscata. Na ostrově Košima v Japonsku žije kolonie opic.Vědci vzali batáty (hlíza povijnice jedlé) a hodili je opicím do písku. Opice milují batáty, ale ne písek a prach. Jedna osmnáctiměsíční samice, kterou pojmenovali Imo, našla řešení tohoto problému a začala batáty omývat. Naučila tento trik svou matku. Brzy uměly všechny mladé opice omývat batáty. Z dospělých se tomuto chování naučili pouze ti, kteří imitovali chování svých dětí. Vědci zaznamenali tyto události v rozmezí let 1952-1958. A pak, znenadání v roce 1958 pár opic z ostrova Košima, které se naučily tomuto způsobu a dosáhly kritického množství, které Dr.Watson svévolně určil na 100, nastal obrat: téměř každá opice na tomto ostrově omývala batáty bez předchozího učení. Pokud by se tak stalo pouze na tomto ostrově, vědci by přičítali tomuto jevu nějaký druh komunikace a pátrali by po něm. Ale také opice na okolních ostrovech dokázaly omývat batáty. Dokonce i na hlavním ostrově Japonska v Takasakiamě opice umývaly batáty. Neexistoval žádný známý způsob komunikace mezi opicemi, který by to mohl vysvětlit. Bylo to poprvé, kdy vědci něco takového pozorovali. Učinili postulát, že musí existovat jistý druh morfogenetické struktury nebo pole, jež se rozprostírá nad těmito ostrovy a skrze které byly tyto opice schopny se dorozumívat.
Stý člověk
Mnoho lidí se hodně zabývalo fenoménem 100 opic. O pár let později vědecký tým z Austrálie a Británie si lámal hlavu nad tím, zda u lidských bytostí také existuje podobná síť jako u opic. Udělali pokus. Vytvořili fotografii, na níž byly stovky lidských tváří, malé i velké. Celá fotografie byla vytvořena z těchto tváří, ale když se na ni někdo podíval poprvé, rozeznal jich pouze šest nebo sedm. Člověk se musel na fotografii dlouho dívat, aby našel i ostatní tváře. Samozřejmě se našel první člověk, který objevil i ty ostatní. Tento tým lidí vzal své obrázky do Austrálie a provedli studii. Vybrali určitý počet lidí z širokého spektra populace, každému z nich ukázali obrázek a dali každému určitý čas na jeho pozorování. Drželi před ním fotografii a řekli: „Kolik tváří vidíš na této fotografii?“ Během času, který měli k dispozici, dostali obvyklé odpovědi jako šest, sedm, osm, devět nebo možná deset tváří. Několik lidí jich vidělo víc. Experimentem prošlo několik stovek lidí, kteří tvořili základní vzorek a tým přesně zaznamenal svá pozorování. Pak se pár výzkumníků odebralo do Anglie – na druhou stranu planety – a ukázali obrázek v televizní stanici, která se podobala BBC, ale vysílala kabelovým rozvodem pouze v Británii. Na obrazovce ukázali, kde se nacházejí všechny tváře, každou zvlášť. O pár minut později zopakovali jiní vědci původní pokus v Austrálii s novými osobami. Zúčastněné osoby neočekávaně rozpoznaly většinu tváří na fotografii. Od tohoto okamžiku s jistotou věděli, že existuje něco co se týká lidí a co nebylo doposud objeveno. Australští Aborigini vědí už dávno o této “ neznámé“ části nás. Vědí, že existuje energetické pole, které propojuje lidi. Dokonce i v naší společnosti jsme pozorovali úkaz, kdy někdo na jedné straně zeměkoule objevil něco velmi složitého a jiný člověk objevil totéž na druhé straně Země se stejnými principy a nápady. Každý objevitel by řekl: “ Tys mi to ukradl . To bylo moje. Udělal jsem to první. To se již mnohokrát stalo, bereme-li v úvahu minulost. Poté, co se uskutečnil australský experiment, vědci si začali uvědomovat, že rozhodně existuje něco, co nás všechny spojuje.
Co dodat?
Co se stane jednomu, stane se nám všem, proto nezapomeňme, že i náš „nepatrný“ čin se dotýká všech. I když myslíte, že sami nic nezmůžete, tak vzpomeňte….můžete, ano vy sami každý den tvoříte svůj svět a byť by se vám to zdálo sebe-nicotnější, tak každou láskyplnou myšlenkou prospíváte nejen sobě ale i ostatním... každý den, každou chvíli můžete tvořit a dávat to nejlepší sobě i ostatním už jen tím, že jste šťastní ….. ——– „Nový vědecký poznatek nezvítězí přesvědčením soupeře vidět světlo, ale spíše tím, že soupeř nakonec zemře a vyroste nová generace, která je obeznámena s takovým poznatkem „. (Max Planck) „Starého psa novým kouskům nenaučíš„. (slovanské přísloví) „Buď změnou, kterou chceš ve světě vidět.„ (Ghandi) „Ego je bezprostředním příkazem lidského vědomí.„ (Max Planck)