Povídka: Rada pro opici

Z mailového archívu...   V Indii žije jeden ptáček, který si umí postavit velice důmyslné hnízdo. Je jemně utkané, docela jako svetr, a visí na stromech. Když je zima, je uvnitř teplo, a i v největších vedrech je v hnízdě příjemný chládek. A~ prší sebevíc, ani nejmenší kapička nepronikne dovnitř, a protože hnízdo je celé oválné, ani ve velké bouři žádné vajíčko nevypadne. Dokonce je i velice bezpečné - visí totiž na tenké nitce na těch nejslabších větvičkách v koruně stromu. Slabounké větvičky neudrží ani hada ani vránu, kteří by si na vajíčkách rádi pochutnali. Jednoho dne bylo protivné počasí, pršelo a foukal studený vítr, pod stromem seděla opice a třásla se zimou. Tiskla se ke kmeni a drkotala zuby. Všude kolem samá voda. V malém kulatém hnízdečku seděl ptáček a díval se na opici. Bylo mu jí strašně líto, srdce mu přetékalo soucitem. A tak najednou povídá: "Proč si nepostavíš vlastní domeček? Podívej se na mne, jsem sice malý, mám jen dvě nožičky a zobáček, ale jaké mám pěkné hnízdečko, chrání mne před každým počasím." Tak rozprávěl ptáček s opicí. Ta seděla a mlčela, což ptáčka povzbudilo a pokračoval: "Bratře opičáku, ty vypadáš skoro jako člověk - máš ruce, velké tělo, proč zbytečně trpíš? Postav si chaloupku, když někdo tak malý jako já si umí vyrobit vlastní přístřeší..." Ten ptáček to myslel dobře, chtěl jí opravdu pomoci, ale v opici se všechno vzepřelo: "Ty! Ty, takový malý, mi budeš radit!" Opice skočila na strom, zlomila větev, shodila hnízdo, rozcupovala je a mrštila s nim do kaluže. "Tady to máš," povidá. Bylo docela zbytečné radit té opici, jako je zbytečné radit někomu, kdo radu nedokáže přijmout.