Úctihodný článek z již neexistujích stránek jajsem.com, který se mnou rezonuje...
Kolik lidí má na této planetě vyřešený vztah k jídlu?
Tato otázka mi poslední dobou aktuálně vyvstává…
Není to samo sebou, ale ve chvíli, kdy zkusíte nějakou dobu jíst pouze jednou denně, velmi jednoduché, „živé“ jídlo, pak si najednou začnete ještě více všímat.
Zároveň jsem aktuálně obdržela jeden dlouhý email přesně na toto téma a tak je tato úvaha současně odpovědí.
Nelze totiž toto téma pojmout jednoduše, protože „jídlo“ je ve skutečnosti tou nejhlubší vrstvou našeho zotročení.
Stejně tak není náhodou, že se tato vrstva odkrývá tak mnoho intenzivně právě v této době.
Čím mě tento email inspiroval (nemíním ho doslovně citovat, ale stručně vystihnu jeho podstatu):
„Žena, která od dětství málo jedla a byla typ hubeného dítěte. Mamince to velmi vadilo a nestále ji nutila do jídla. Hubená byla do svých 14 let, dokud se nezačala žensky zaoblovat a v té době začala cítit, že potřebuje zhubnout. A od té doby se začal její koloběh jezení jídla a hubnutí. Když zhubla, byla spokojená a držela si váhu 45 při výšce 163cm, což i její lékařka považovala za normální váhu, ale její mamince se to nelíbilo a tak se spolu kvůli jídlu neustále hádaly.
Maminka používala různé vyděračské techniky, aby dceru přesvědčila, že má více jíst.
Postupně se u ní vytratila schopnost regulovat množství potravy a současně s tím se rozvinula posedlost její váhou. A tak se neustále motá v tomto bludném kruhu…když jí, jí hodně a jakmile přibere, začne hubnout.
Toto vše si velmi uvědomila ve chvíli, kdy má chuť začít jíst 100% syrovou stravu a s tím se jí zároveň vrací touha přejídat se něčím jiným.
Současně s tím vnímá svou psychickou závislost na jídle ještě více.
Jak s tím naložit? Jak si věřit? Jak změnit svou minulost? Jak najít zdravý vztah k jídlu?“
Určitě si někteří vzpomenete na časy strávené doma a nucení do jídla, vyzdvihování jeho důležitosti a používání ho jako vydírací metody. Samozřejmě častěji se s podobnou situací setkaly hlavně ženy, kterým mnohem více záleží na tom, jak vypadají.
Kdo z nás má vyřešený vztah k jídlu?
Nikdo… nikdo z nás, kdo si stále myslí, že musí jíst, aby žil.
Nikdo, kdo jídlo fyzicky a mentálně potřebuje.
Vztah k jídlu nemají vyřešený nejenom lidé, kteří si neustále hlídají co s ní, kolik toho sní a zda dostávají dostatek nutričních hodnot, ale ani lidé, kterým nevadí nadváha, těší se na jídlo, užívají si ho a nic si nevyčítají.
Vztah k jídlu mnohdy nemají vyřešený ani 100% vitariáni a dokonce i někteří „breathariáni“.
Vraťme se ale k tomu, s čím se lidé nejčastěji potýkají, když pojmou záměr stravovat se 100% „živou stravou“.
Po počátečním nadšení se většina z nás setká s něčím, o čem nikdy nečetla, neslyšela a ani si to nedokázala uvědomit.
ZÁVISLOST NA VAŘENÉM JÍDLE.
Koho z vás kdy před tím napadlo, že jste v podstatě od narození (ti šťastnější od půl roku) drogově závislí?
Tou nejrozšířenější a nejtěžší drogou na této planetě je „VAŘENÉ JÍDLO“.
Uvědomíte si vše až teprve při setkání se s „živou stravou“.
Když se rozhodnete stravovat se pouze syrovým ovocem, zeleninou, semínky a oříšky… po určité chvíli velmi často začnete cítit silnou touhu po vařené stravě. Tato touha je silný návyk vašeho těla, tedy spíše něčeho, co ve vašem těle koexistuje.
„TO“, co nás nutí si zpátky dát návykovou látku v podobě vařeného jídla, je něco, co nám bylo kdysi dávno naimplantováno ať už v podobě programů, nebo v podobě parazitů, což nás drží v zajetí největší manipulace s lidskou „božskou“ bytostí.
Ta umožňuje lidem snižovat délku života, udržovat je v nevědomosti, vytvářet v nich podvědomé destruktivní programy a nemoci, které jsou zneužívány k vysávání lidské energie v podobě peněz, utrpení a strachu.
„TO“ je pro každého z nás tou největší výzvou a úkolem.
Úkolem tak velikým, že většina lidí se ho raději předem vzdá a rozhodne se následovat dav i s jeho utrpením. Nezáleží na tom, kolik ezoterických škol prošel, nebo jakého hmotného bohatství ve svém životě dosáhl, či jakého uznání či slávy se mu dostalo.
Za krátkodobé uspokojení se platí veliká daň.
Mnozí lidé toto uspokojení zaměňují za „užívání si života“ i přesto, že se ve skutečnosti umrtvují a doopravdy nežijí. Pouze potřebují svou pravidelnou dávku. Od narození.
Pro takovéto lidi jsou jedinci, kteří začnou o jídle uvažovat jinak, nemocní.
Otázka je, jak je to doopravdy…
Je nemocí stav, kdy si uvědomím, že mohu své tělo oživit, spravit a vyladit živou stravou (či bez stravy), nebo je nemocí to, že neustále dodávám do těla „vařenou drogu“ několikrát denně a nazývám to „životem“?
Při pohledu na „oficiálně uznané“ drogově závislé je nám to všem na první pohled jasné.
Když narkoman řekne, že si může života užít jen s tím, že si dá 5 krát denně malou porci „kokainu“ a že my, co se toho vzdáme jsme divní a nemocní, tak je nám jasné, o co zde jde.
Stejně tak, když vám začne toxikoman tvrdit, že si každou porci této návykové látky pěkně energeticky ošetří rukami a svými „záměry“.
Nebo když vyrukuje s velmi populární větou: „Nezáleží na tom, co do sebe vkládám, ale co ze sebe vydávám.“
Opravdu nezáleží?
Může třeba alkoholik do sebe lít litry alkoholu a vydávat „světlo a lásku“?
Co se týká samotného aktu „oživování se živou stravou“, je tento proces silně individuální. Někdo ho zvládne bez jakýchkoliv abstinenčních příznaků ihned, někdo se ke 100% živé stravě propracovává měsíce, ale i roky.
Častější je však druhá varianta.
Když přicházejí intervaly „nutkání“ dát si vařené jídlo, existuje nějaká zaručená rada, jak je zvládnout?
Věřím, že se na nějakou radu či fígl těšíte.
Sama ze své zkušenosti vím jen jednu „pravdu“, která nemusí být pro někoho příjemná.
Jedinou zaručenou radou na to, jak přestat jíst vařené jídlo je, PŘESTAT JÍST VAŘENÉ JÍDLO!
A tak v tuto chvíli hraje nejdůležitější roli „poznání toho, jak se cítíte“ a „rozhodnutí o tom, co pro sebe doopravdy chcete“.
Další maličkou radou, kterou mohu přispět díky poslednímu poznání je to, že je velmi nápomocné zjednodušovat syrové jídlo. Tedy, nemíchat více, než 2-3 potraviny najednou a jíst jednou, maximálně dvakrát denně. Velmi dobře žvýkat a konzumovat své jídlo v klidu, bez mluvení s někým jiným. Pokud nemáte tyto podmínky, nejezte… a počkejte, až budete mít možnost si své jídlo vychutnat a nacítit.
K tomu je tedy zapotřebí změnit své „návyky“, které jsou další příčinou toho, že jste taženi zpět k vařenému jídlu a začne to tím, že se nejdříve na syrové stravě snažíte toto vařené jídlo nahradit – mícháním a komplikovanými recepty, přemýšlením o dostatku energetické a nutriční hodnoty a pod.
Dobře se to radí, ale hůře uvádí do praxe… jistě někdo pomyslí.
A já s vámi musím souhlasit, pokud se dokáži vcítit do role někoho, kdo ještě v sobě nevytvořil silný záměr a kdo se nerozhodl doopravdy o sebe pečovat a vnímat to, jak se cítí. Ne ve chvíli, kdy je omráčený a zfetovaný „vařeným jídlem“, ale ve chvíli, kdy je odlehčený a naladěný „opravdovou lidskou stravou“.
Jak naložit s tím, když převáží abstinenční příznak a vy jste nuceni si dát vařené jídlo?
Nikdy neříkejte nikdy.
Je to ta největší past.
Slovíčko „nikdy“ je spouštěčem mechanismů, které vám vytvoří další a další příležitosti, abyste doopravdy poznali, co NIKDY ze své podstaty znamená.
Nejlepší je v této chvíli nechat to být, neobviňovat se (nebo jste se snad v dětství sami nutili a trestali za to, že nedojídáte jídlo, či nemáte chuť jíst a přitom z pozice podřízeného musíte?) a vnitřně se neobviňovat z toho, že jste špatní, že jste selhali a pod.
Využijte spíše tuto chvíli k tomu, abyste si plně uvědomili, jak se v tomto okamžiku cítíte…a opravdu si tyto pocity užijte. Jistě to oproti dnům o jablíčkách, smoothies či lehkých salátech bude extrémní rozdíl. Když si to pěkně procítíte, postupně si začnete silněji a silněji uvědomovat, co pro sebe doopravdy chcete.
Nikdo vám tento pocit nebude umět popsat či předat lépe, než když si ho sami prožijete na vlastní kůži.
V tomto okamžiku je totiž velmi zřetelné, jak temnota pomáhá vidět stále větší světlo a lásku.
Potřebujeme vůbec nějaké jídlo?
Nad tuto otázkou přinejmenším alespoň vy, kdo čtete tyto stránky, občas zapřemýšlíte.
Jak je to s námi doopravdy?
Přibývá lidí, kteří pravidelně drží půsty po delší čas. Někteří z nich prošli testy a zjišťuje se, že při půstu se vyrovnává hladina potřebných živin v krvi.
Pokud někdo dlouhodobě trpí např. nedostatkem železa, během delšího půstu se mu tato hodnota zcela vyrovná.
Jak je možné tento jev vysvětlit?
Nic do těla nedodáváte, ale tělo se začne chovat, jako byste ho jistými prvky přímo nadopovali.
Máte silné, vleklé záněty dásní a po 10 denním půstu váš zubař zůstává zkoprnělý, jak se vám dásně zcela uzdravily.
Od lékařů obdržíte prognózu na posledních pár dní života, protože vám selhaly obě ledviny, ale po 40 dnech půstu se vám jejich činnost zcela obnoví a vy dokonce zůstáváte na živu.
Co se to v našem těle děje?
Nějaká chyba v matrixu?
Nebo snad nejsme tím, kým bychom měli podle pravidel být?
Jsou to pouze hmatatelné důkazy toho, že když tělu odlehčíme od hmotného jídla (a to především od vařeného odpadu), tělo se začne samo regenerovat a dostávat se do dokonalé rovnováhy.
Naše fyzické tělo ve skutečnosti žádnou vnější stravu nepotřebuje.
V této době se to už dá takto napsat, protože jsme svědky fenoménu, který vyšel ze svého úkrytu. Tím je „breathariánství“, i když už toto slovo začíná mít zvláštní nádech.
Bohužel, dost lidí, kteří sebe nazývají breathariáni, opravdovými breathariáni nejsou.
Bratharián je ten, kdo žije v harmonii s vnějším prostředím, tudíž nemá potřebu do svého těla cokoliv dodávat…včetně vody.
I voda navozuje v organismu nerovnováhu.
Pokud takový člověk stále do sebe něco vkládá – vodu, čaj, kafe, čokoládu a pod…, nevyřešil svůj vztah k jídlu. Doopravdy ne.
Stále s tímto aktem zůstává emocionálně spojený.
Emoce a jídlo jdou ruku v ruce.
Jsme šťastní? Oslavíme to jídlem či se odměníme nějakým pamlskem.
Jsme naštvaní? Zaženeme to jídlem.
Jsme smutní? Hodně se najíme.
Bojíme se něčeho? Tak to alespoň něčím zajíme.
Takto jsme naučeni praktikovat to od raného dětství…vlastně již od narození.
Všimli jste si toho, kolik lidského konání se děje dohromady s konzumací jídla?
Sportovní utkání, rekreační sport, dovolené, koncerty, divadla, rodinné oslavy, návštěvy, párty, práce v kanceláři, duchovní kurzy, výstavy, procházky v parcích, obchodní schůzky, recepce, politické schůzky, pohřby,…
Ve chvíli, kdy odlehčíte svému fyzickému tělu, začnete toto panoptikum velice zřetelně vnímat.
JAK S TÍM NALOŽIT? JAK ZMĚNIT VZTAH K JÍDLU? JAK ZMĚNIT MINULOST? JAK SI VĚŘIT?
ZDRAVÝ VZTAH K JÍDLU
Uvědomit si své emoce ve spojení s jakýmkoliv jídlem, je základním kamenem úspěšné a trvalé změny stravy…
Uvědomit si, v jakém stavu jím, co mi vyvolává pocit hladu v břiše, s jakými zážitky si své jídlo spojuji, jaké záměry mám s tím, co sním, jak jídlo vnímám na svém těle,…
Považuji ho za přítele, či nepřítele (ani jedno není zdravý vztah)?
Nemohu se dočkat, až přijde čas na mé jídlo a pociťuji velkou radost a uvolnění?
Jsem nervózní, když se nemám možnost kvůli zaneprázdnění najíst?
Musím často a nepřetržitě jíst?
Když se cítím v napětí, jím více než obvykle?
Myslím si, že najíst se dobře je tím nejlepším požitkem na světě?
Odměňuji se dobrým jídlem?
Najít odpovědi na tyto otázky musí každý sám, protože na nás byly používány různé donucovací metody a každý z nás si je vyložil jinak a různě jsme na ně reagovali.
VÍCE SI VĚŘIT
můžete tak, že si budete více věřit.
Musíte si tedy postupně uvědomit, kdo jste.
Že přicházíte sem na Zemi s veškerým dokonalým vybavením.
A je pouze na vás, co si sami pro sebe stvoříte svými přesvědčeními.
Tedy, začít si více věřit závisí pouze na vašem přesvědčení, zda si můžete více věřit.
Změňte tedy svá přesvědčení o sobě.
Tento proces můžete udělat pouze sami a zevnitř.
Maminka, okolí, psycholog, děti, partner, diváci nemají na to, jak vnímáte sami sebe, sebemenší vliv.
ZMĚNIT MINULOST
lze opět změnou přesvědčení, že minulost mohu změnit.
Pokud se rozhodnete změnit přesvědčení sami o sobě, měníte jak přítomnost, budoucnost, tak i minulost.
Tedy, začněte TADY A TEĎ.
„Jsem ten, kdo chci být.“
„Jsem krásný, dokonale naladěný, pečující sám o sebe, jsem bez emocionálního pouta k hmotnému jídlu, protože má radost pramení z mého srdce a veškerý můj klid a mír souvisí s uvědoměním, že jsem dokonalý právě TEĎ. Zlehka mi přicházejí veškeré inspirace a já jdu cestou opravdového života a lásky sám k sobě.“
Další pomocí je, přestat si oživovat své minulé příběhy. Přestaňte tedy chodit na psychoterapie – ty stojí právě na oživování vaší minulosti!
Jak mi maminka ublížila, jak jsem byl špatné dítě, jak mě neměl nikdo rád, jak mi někdo ublížil, jak jsem měl těžké dětství, jak jsem nedostal do vínku tyto talenty, atd.
Začněte o sobě mluvit a smýšlet jinak.
„Mé dětství bylo úžasné, plné báječných zážitků, péče ze strany rodičů, obdržel jsem spoustu úžasných talentů, které právě uvádím v život, získal jsem úžasné genetické předpoklady k bohatému a extrémně dlouhému životu (či fyzické nesmrtelnosti), umím své tělo přirozeně a dokonale vyživit a jsem od narození napojený na svůj božský zdroj.“
Milé, božské bytosti,
Najít sami sebe musíte pouze vy.
Jediné, co vám k tomu může být podporou, je vytvoření svých vlastních „záměrů“.
To je akt, který udává energii směr.
Tato energie vás povede a v pravý čas, ve chvíli, kdy jste připraveni na další pokrok, vám poskytne příležitosti k růstu a uvědomění si na vyšší úrovni.
Takto, v souladu se svým ZÁMĚREM, postupujete po spirále výše a výše.
Cesta je cíl.
Ale bez udávání svých cílů a záměrů, by nebylo vaší cesty.
Cíle a záměry poskytujete svobodně vy.
Cestu k nim vám tvoří vaše Vyšší Já.
Já Jsem Marie