"Náhoda" tomu asi tak chtěla, že, v době kdy jsou (nejen) pro mne otázky vztahů důležité téma, jsem narazil na stručný článek, který mě "osvítil" a fouknul vítr do mých plachet - kéž mají slova podobný účinek i pro čtenáře:
Lidé jsou spolu, dokud spolu být chtějí. Žádná povinnost, čest, ani morálka nepřikovají jednoho člověka k jinému. Když někdo chce odejít, odejde z domova, od dětí a třeba i od umírajícího. Pokud odejít nechce, zůstává. Když někdo chce být s tebou, nezabrání mu v tom žádné tvoje nedostatky. A když tě chce opustit, nezadrží ho žádné tvé přednosti. Ať je člověk sebevíc nehezký a nepřitažlivý, najde se někdo, komu se zalíbí. A může být sebehezčí a žádaný, někdo, kdo ho zavrhne, se najde rovněž. Jestliže tě někdo zavrhl, nic to neznamená. Nejsi horší ani menší, ve skutečnosti se nic strašného neděje. Člověk pro tebe někde na světě existuje a rád tě přijme. Jestliže tě někdo přijal a má tě za svého blízkého člověka, jednoho dne se stejně rozejdete – když ne v životě, pak ve smrti. Ceň si toho, co máš, nelituj toho, co ztratíš a ztráty se neboj. Raduj se, že existuje člověk, který je pro tebe světlem. Sviť mu také. Čím více světla, tím méně strachu, čím méně strachu, tím méně temnoty v duši. List, který se chce vrátit na strom, může třeba plout proti proudu a letět proti větru. Ke staré větvi víc nepřiroste. Čím více miluješ, čím více lásky dáváš, tím více ti jí zbývá. Jestliže když dáváš lásku cítíš bolest nebo dokonce nenávist, znamená to, že jsi dotyčnému dal jed v čokoládovém obalu. Chtít za takový dar vděčnost má jen těžko smysl. Uměj propustit. Dovol druhému, aby byl ještě něčím jiným, než jenom zrcadlem tvé lásky. Tím stejně je. Úplně se rozplynout v milované osobě je zřídkavý talent a prokletí. Buď sám sebou, měj svou důstojnost, zapomeň na strach, jednoho dne se tvůj milovaný stejně vrátí. Ne však dnes. Věř. Důvěřuj. Zahřívej. Buď vděčný. Nemysli na to, co by se mohlo stát, mysli jen na to, co je teď a tady, v ohni i vodě, pod hvězdami. Odejdi dřív, než mrtvá láska začne zavánět jako zdechlina. Přicházej dříve, než se přání změní v posedlost. Co je koupeno za peníze, stojí jenom peníze. То, co je vymodleno, vyplakáno, cos někomu vzal, ba ukradl, ti bude jednoho dne odebráno stonásobně. Cos dostal z dobré vůle, ze srdce, nejde ani docenit. Jak poznat toho svého člověka? Jednoduše. Půjdeš mu vstříc a setkáš se s ním v půli cesty. Neznal tě, nevolals ho. A našli jste se. A ať dále půjdete kamkoli, půjdete teď už spolu. Nika Bathen
na závěr ještě připojuji jeden komentář uživatele "Sigil", který se pod tímto článkem objevil na stránkách alušky:
Ten článek je zvláštní. Není to až tak pravda. Třeba hned první odstavec. Morálka je naštěstí v mnohých tak silná že od umírajících neodcházejí, zvláště pokud jde o rodiče, děti. Hm, rodiče nám dali život, utírali zadky, dali vzdělání, vlastně základy, a hluboké základy, všeho co jsme, co umíme, jak se chováme (ať chceme nebo ne, je to tak) a my se na ně ve stáří vykašleme? Ca co bychom pak stáli? Jak bychom obstály sami před sebou? Vím o čem mluvím-sám se starám o matku, velmi nemocnou, skoro devadesátiletou i když všichni tvrdí aby ji dal do ústavu. Co by si asi tak myslela kdybych to udělal... A co bych si o sobě myslel já? Narodí se vám postižené dítě a opustíte ho? Bez vás by se nenarodilo... Bez vás by nebylo postižené. Jistě, možná je to karma toho dítěte ale co tím opuštěním uděláte se svou karmou vy?? Ať už opuštěním dítěte, partnera se kterým máte děti, starých nemocných rodičů... Ano, tisíckrát se můžeme zaříkávat, že máme právo odejít a žít svůj život. Je to pravda-právo svobodné volby máme takřka vždy a ve všem. Ale utíkat před problémy bez řešení? Z pohodlnosti? Jsme lidé a máme nejen práva ale i povinnosti, či lépe - závazky k blízkým i cizím lidem. Přijdete k havárce a když to uvidíte odejdete? Nebo alespoň zavoláte záchranku? Trismegistos řekl že jak nahoře tak dolev= vše souvisí se vším, vše je provázáno a nic se neděje bezdůvodně. Berte to do úvahy i když jste v manželství které prochází krizí a potkáte úžasného muže a je to láska jak hrom (i když... to jste asi prožívali s manželem také, jinak byste si jej nevzali). Pro lásku je potřeba bořit mosty a neohlížet se napravo nalevo? Rozhodit bolest a trápení pro ostatní a z toho vybudovat nový láskyplný vztah? Jistě, MÁTE NA TO PRÁVO. V partnerství je to ještě jednodušší neboť se obejdete bez rozvodu. Asi tak. Nic není jednoduché jak se na první pohled zdá... A z našich činů vznikají nové osudy, nové problémy, řešení, i ta karma. Akorát jsme do toho zatáhli mnohem více lidí... Čože jednáme z lásky nebo z bezohlednosti a vlastního sobectví? Je jednoduché využít svoje právo a zaklínat se třeba láskou, nebo i tím právem. Jistě, to právo MÁME...