Před pár lety jsem začal hrát na cello. Většina lidí říkala, že se zatím jen "učím hrát" na cello. Ale ta slova v člověku vyvolávají zvláštní pocit, že existují dva naprosto odlišné procesy: 1. učení hry na cello a 2. hra na cello. Z toho vyplývá, že dokud neukončím první proces, nemohu začít druhý, a pak už se k prvnímu nevracím. Zkrátka, "učím se hrát", dokud se "nenaučím hrát", a teprve potom začínám hrát. To je samozřejmě nesmysl. Nejsou to dva oddělené procesy, ale jeden. Učíme se něco dělat tím, že to děláme. Jinak to nejde. z knihy Slepičí polévka pro duši od autorů Jack Canfield a Mark Victor Hansen, k dostání třeba na knihy.hledajici.cz.