Jak si ničit život pozitivním myšlením

Na webu psychologie.cz se nachází zajímavý článek na téma pozitivní myšlení, ve kterém je zmíněna "propast" mezi tím POZITIVNĚ MYSLET a myslet si, že pozitivně myslíme... Podobná propast bývá i v oblasti "kým jsme" vs. "kým bychom chtěli být...". Užitečný článek, ve kterém jsem odhalil některé své chyby...

Znáte lidi, kteří ve svých slovech používají spoustu pozitivních myšlenek? Kteří navenek říkají, jak jsou šťastní, protože konečně našli sami sebe, ale když je poznáte blíže, vidíte, že "se našli" jen ve slovech a svůj život žijí ve smutku, strachu, samotě a mrzutosti?

Já takové lidi znám. Jednoho z nich znám velice dobře, protože jsem to já sám. Velmi dlouho jsem žil jen v myšlenkách a slovech. To proto, že jsem měl spoustu myšlenek načtených jako poučky, ale tyto myšlenky jsem si vždy přestavěl tak, abych jim rozuměl já, aby pasovaly do mého života. Takže jsem podle nich nežil, ale ty myšlenky žily podle mě. Podle toho, jak jsem potřeboval, aby žily. Před čtrnácti lety jsem si uvědomil, že můj život postrádá smysl. Žil jsem do té doby velmi nezodpovědným životem. Zpíval jsem ve velmi úspěšné hudební skupině, která sbírala úspěchy i v zahraničí, a já žil přesně podle hesla ženy-víno-zpěv. V té době se mi narodily dvě děti, každé s jinou ženou, a když jsem opustil svou dceru, které byl jeden rok, začal jsem přemýšlet o smyslu mého života. Začal jsem tedy číst duchovní i motivační knihy. Načetl jsem si spousty pozitivních pouček. Vždy, když jsem si přečetl něco pozitivního, řekl jsem si: "To je skvělé, teď už to vím a bude to jinak." Jenže tyto pozitivní poučky jsem velmi často používal jen na svou obhajobu, nebo jsem je jednoduše nepraktikoval. Celý článek