Nerad bych tu dělal reklamu na nějaký film, ale v případě tohoto si neodpustím hezký článek, který snad obohatí i ty, kteří a) film viděli, b) kteří ho vidět nechcou...
Existují filmy a filmy. I když vám to zní stejně, je v tom obrovský rozdíl. Díky určitým vesmírným zákonům za něž převelice děkuji, mají určité filmy hodnotu ztráty času, za to ty jiné hodnotu poselství. To, oč se chci s vámi podělit, je poselství z filmu Atlas mraků, který pochází z dílny výtahářů bratří Wachowských, tvůrců filmů jeko trilogie Matrix, nebo scénář pro V jako vendeta. Tentokrát se zdržím svých komentářů a opíšu důležitá sdělení, abych vám dokázal, že je dobré tento film zříti. Pravda je jednotná. To její verze jsou nepravdy.
Cestou životem protínáme vlastní stopy, jako krasobruslaři.
Naše životy nám nepatří. Od lůna k hrobu jsme spojeni s druhými.V minulosti i v současnosti a každým zločinem, či laskavostí, rodíme naši budoucnost.
Nemůžete si udržet na lidmi moc, dokud jim něco nedáte.
Oloupěte člověka o všechno a už nebude více ve vaší moci.
Vědění je zrcadlo, ve kterém poprve uzříte, kým jste.
Svoboda, ta přihlouplá mantra naší civilizace.
Ale jen ti, kterým byla odebrána, mají alespoň trochu ponětí, co znamená.
Přesvědčení jako strach či láska, musí být pochopena stejně jako je chápána teorie relativity nebo pravděpodobnosti. Jevy, které ovlivňují směr našich životů.
Včera můj život mířil jedním směrem. Dnes míří jiným. Včera, domnívám se, bych neudělal to, co jsem udělal dnes.
Tyto síly, co často přetvářejí čas a prostor a tvarují naše povědomí o tom, kdo skutečně jsme, začínají dlouho před naším narozením a pokračují poté, co zanikneme. Naše životy a volby jsou jako kvantové trajektorie utvářeny moment od momentu a každý průsečík a každé setkání předpokládá nový potenciální směr.
Teď už chápu, že jsou hranice mezi hlukem a zvukem konvencemi. Všechny hranice jsou konvence, které čekají, až je někdo přesáhne. Někdo může přesáhnout konvenci, pokud mu k tomu někdo jiný vydá podnět.
V okamžicích jako je tento cítím tlukot tvého srdce jako by bylo mé a vím, že odloučení je iluze. Můj život se rozprostírá daleko za limity mé osoby.
Existuje pouze jedno pravidlo, co váže všechny lidi. Jeden řídící princip, který je obsažen ve vzájemných vztazích každého tvora na Zemi. Slabí jsou potrava, která silným se dostává.
Být znamená být vnímán. Poznání sebe samého je pouze možné očima druhého.
Povaha našich nesmrtelných životů závisí na důsledcích našich slov a činů, jež přetrvávají napříč časem.
Můj strýček byl vědec, ale věřil v pravou lásku. Že je to takový přírodní jev. Věřil, že láska přežije i smrt. Věřím, že nezůstáváme mrtví dlouho.
Naše životy nám nepatří. Od lůna k hrobu jsme spojeni s druhými. A každým zločinem či laskavostí, rodíme naši budoucnost.
Odhalení hovořilo o důsledcích životů jedinců, jež se neustále opakují napříč věčností. Znamená to, že věříš v posmrtný život? Žádné nebe či peklo?
Věřím, že existují pouze dveře. Když se zavřou, jiné se otevřou.
V tomto světě existuje přirozený řád a ti, kdo se jej pokusí zvrátit, nedopadnou dobře. Ať uděláte cokoliv, vždy to bude jen jednou kapkou v oceánu. A co je oceán, než jen spousta kapek?