• pLanas

Baví vás vaše práce?


© pLanas

Hezky napsaný článek, při jehož čtení jsem se v něm nejednou spatřil. Líbivé na něm jest, že nejenže poukazuje na naše "bolístky" ale nabízí zároveň možné varianty, jak je "léčit".







Jestliže na tuto otázku odpovídáme jasným ANO, jsme těmi šťastnějšími ze všech. Jak říká stará moudrost: „Kdo jde cestou jistou, je téměř mrtvý.“, tak proč stále většina z nás setrvává v pohodlnosti, falešných jistotách a strachu stát se tím, kým jsme se narodili? Podle průzkumů se věnuje až 70% lidí zaměstnání, které je nenaplňuje a užírá cennou životní energii a radost. Doba je taková, že většina z nás stojí tváří v tvář před svými strachy a nedořešenými otázkami a práce je klíčovou z nich. Všech 70% tedy chodí do práce, která je otravuje jen kvůli penězům. Zbylých 30% kvůli potěšení z toho, že se mohou naplňovat mimo jiné prací, kterou milují a ještě za ni dostávat peníze. Tak co je lepší?

Jasně, že ne všechno musí být v naší současné práci, kterou vykonáváme pro někoho jiného, který tím bohatne, špatně. Občas máme dny, kdy nám ani nevadí tam sedět. Občas tam i dobře pokecáme. Nemáme žádnou velkou zodpovědnost, takže je to taková šedá pseudo pohoda. Někdy se něco povede, tak máme pocit, že to zas není tak hrozné a tímhle vším se ukájíme do doby, než nám život postaví do cesty něco, co se nám vůbec nelíbí (nemoc, vyhazov, …) nebo to, co nás nadchne a osloví ke změně (setkání se zajímavými lidmi, nabídka, nápad, …). Jedině odchylkou v myšlení se můžeme probudit a změnit!


Peníze. Peníze jsou krásnou formou energie, která je tu pro nás, abychom se s ní naučili zacházet, vážili si jí, radovali se z ní, nechali jí obíhat, aby rostla a vracela se, abychom se tím stávali jejími svobodnými pány. Kdo se bojí nedostatku hojnosti – peněz a neužívá si život takový jaký je – ten proces samotný, stává se jejich nevědomým ustrašeným sluhou, který jim podřizuje veškerý svůj život, uctívá je jako něco, skrze co se stane konečně šťastným (stále nové trendy oblečení – jsem prázdný a mám strach z odmítnutí, časté exotické dovolené, nová a nová elektronika – jsem in, rychlejší a nablejskanější auto – stojím za to, …) nebo alespoň nějak přežije a tím pádem jich nebude mít nikdy dost, protože má strach, že je nebude mít. Kdybych byl bohatý, byl bych šťastný, zaplaťbůh nefunguje, neboť štěstí je stav mysli (stejně jako strach), vycházející z vnitřního klidu, poznání sebe sama a harmonie s Vesmírem. Jedině takoví lidé, si peníze skutečně užívají bez pocitu kompenzace vnitřní prázdnoty, zažívají hojnost ve všem a je z nich cítit pohoda a usměvavý nadhled.

Co je vaše vášeň – životní poslání?

Doba je krásná a příznivá pro všechny, kteří již přišli na to, co je skutečně baví, dělají to a nechávají si za to platit. Tak na co ještě čekáte?


Mnoho z nás má možná strach začít něco nového, protože se bojíme opustit svou jistotu – tzv. zónu komfortu. Postavit se na vlastní nohy a stát si za tím, kdo jsem a co dělám vyžaduje notnou dávku odvahy a sebevědomí [a mj. zodpovědnosti; pozn. tL4m1ck4] a málokdo je tuto zkoušku ochotný podstoupit. Trénujme to tedy. Když jdeme do práce, představujme si, že jdeme dělat něco pro sebe. Když jsme v práci, uvědomujme si rozdíl mezi tím, že děláme obvyklou práci a tím, že děláme tu samou práci pro sebe a svůj business a pociťujme rozdíly. Poznávejme oba stavy v jednom okamžiku a vyhodnocujme, kde se cítíme lépe a jaké by to bylo, dělat něco právě teď pro sebe – na své triko. Otevřeme se výzvám, na které vždy říkáme NE a začněme je zkoušet a přijímat jako jedno velké a radostné ANO! Tím si budeme svou zónu rozšiřovat a otvírat se tak životu.


Mnoho z nás je také lehce ovlivnitelných tlakem okolí. Častokrát místo toho, abychom hledali odpovědi v sobě, obracíme se na rodinu, přátele a kolegy a prosíme o radu je. Ale jak nám může poradit „cizí“ člověk, který žije se svými zkušenostmi, přáními a sny ve svém světě, podle svých pravidel a neví zhola nic o našem? Zříkáme se své svobody rozhodování a necháváme druhé, aby určovali směr a náplň našeho života. Není to škoda? Navíc když se budeme ptát rodičů, tak ti nám poradí to nejlepší ze sebe, protože nás neskonale milují a my je, ale budou to rady a postupy z dob starého fungování světa, který už pro mnoho z nás přestal platit. Nyní si my sami tvoříme vlastní zákony a pravidla fungování.


Pokud se jedná o nastartování vlastního podnikání, tak se nikdy neptejme zaměstnanců, protože ti nám vždy odpoví stejně a to tak, že je nerozum v dnešní době odcházet ze zaměstnání a stavět se horko-těžko na vlastní nohy, když tady nás tzv. boty netlačí. Jejich strachy z nového přístupu k životu a ztráty naší energie přenesou nevědomky na nás. Pakliže si nevěříme nebo máme určité obavy, poraďme se s někým, kdo už podobnou cestou prošel, ale nechme se jím jen inspirovat, nikoli ovlivnit, protože my to můžeme dělat zase úplně jinak – podle sebe.


Možná nezačínáme dělat to, co nás opravdu baví jen proto, že máme strach o stabilní příjem, na kterém je závislá celá naše rodina. To je naprosto pochopitelné! A jak z toho ven? Pokusme se věnovat svému koníčku – budoucímu povolání v době po práci a věnujme mu veškerou lásku a péči. Když vložená energie do TEĎ a TADY bude čistá, radostná a bude nás těšit, budoucnost nám oplatí stejnou mincí – respektive, vytvoříme si práci snů.  Představujme si, že už jsme se stali tím, kým chceme být. Že už nás živí to, co nás nejvíce baví a čemu se věnujeme. Volejme lidem, mluvme s nimi o svém know-how, plánujme a realizujme první kroky. Vesmír nám půjde naproti a začnou se dít Věci! Za nějaký čas najednou zjistíte, že se vám to rozjelo a s klidným srdcem budete moci opustit své dosavadní zaměstnání a vyměnit ho za profesi, kterou jste.


Je možné, že mnozí z nás jsou líní a jen si nalhávají, že jsou spokojení, aby se nemuseli hnout a riskovat své zaběhnuté postupy. Stagnace = smrt. Změna = Život! Raději si budeme stále dokola stěžovat, než abychom zvedli zadek a šli udělat jednu – první konkrétní věc pro změnu a nastartování něčeho vzrušujícího. Pakliže necháme umírat naše sny, my umíráme s nimi. Začne nám stagnovat energie v těle i v srdci. Začneme být neteční, chladní a cyničtí ke všemu, co žije, má radost a snaží se hýbat. Umřeme za živa. Pak tedy zůstávejme v nudných pracech a choďme prázdní a utahaní domů, kde si zapneme televizi, bezmyšlenkovitě sníme řízek s kaší, padneme do postele a druhý den to samé až dokud nás Pán Bůh nezavolá k sobě – protože my se na svobodné rozhodnutí žít nebo zemřít a kdy nezmůžeme. Vraťme se do proudu svého života a vzpomínejme na dobu dětství a na ty čarovné chvíle, kdy jsme ztráceli pojem o čase a prostoru, protože jsme byli zachváceni tím, co zrovna děláme. Co to je to „to“? Co by jste chtěli skutečně dělat, kdyby peníze nehrály žádnou roli?


Možná máme strach přijmout zodpovědnost. Ti z nás, kteří mají problémy s disciplínou a nastavením vlastního řádu, se mohou zaleknout větší zodpovědnosti s organizováním času, rozdělením a plněním úkolů, nastavením denního rozvrhu a následováním své vize. Velice lehce může člověk upadnout do chaosu z „volného“ času, který najednou má. Věřím, že když skutečně děláme to, co nás baví, tak víme, co je k tomu potřeba a kdy. Cítíme, kudy a jak rychle jít a s kým se spojit. Spojovat se s lidmi stejného zaměření a smýšlení je další velmi důležitá věc, která nás bude motivovat! Navíc na to všechno nejsme přeci sami. Vesmír je tu stále s námi a raduje se, když pochopíme a naplníme svůj potenciál a začne nám stále více pomáhat a postrkávat nás na správná místa, do správných situací, se správnými lidmi. Důvěřujme a všechny strachy se rozpustí!

Jestliže se ještě opravdu necítíme na krok svého života, tak si najděme alespoň takovou práci, která se bude nejvíce blížit tomu, co nás baví. Co na tom, že budeme zaměstnanými, někdo přeci zaměstnaný být musí, aby systém mohl pokračovat dále, ale když takovou práci budeme milovat, naplníme vše důležité a náš život bude opět o něco veselejší.


© pLanas

Dalším strašákem milované činnosti může být domněnka, že nebudeme mít dostatek volného času. Ale co děláme ve volném čase? Staráme se o rodinu, domácnost, scházíme se s přáteli a věnujeme se svým koníčkům. Věnování se koníčkům je v absolutní minoritě, místo toho, aby to bylo naopak, protože jsme se sem přišli hlavně radovat a zažívat tvoření ve hmotě. Takže. Když proměníme svůj koníček v povolání. Rozpustíme se v dané činnosti, bude nám dobře a když pak budeme chtít, budeme se věnovat všemu ostatnímu – krásnému (rodina, domov, přátelé) nebo i méně krásnému (úřady, banky, pošty – které budeme zvládat s lehkostí a nadhledem, protože budeme naplněni tím, kdo jsme a co děláme) a nebudeme v neustálém časovém presu, že teď už musíme být v kanceláři na poradě, protože… Pro ty, kteří se stále budou bát, zůstane výmluva na čas tou nejčastější a je třeba je přestat přesvědčovat. I když uvidíme, že po práci se dívají na televizi nebo brouzdají bezmyšlenkovitě internetem jen proto, aby se zabavili, namísto toho, aby se tvořili. Každý jdeme svou cestou, svým tempem a přijímáme zodpovědnost za svá vlastní rozhodnutí. Můžeme si vybírat jak budeme žít, čím budeme procházet, jak se budeme cítit, čím se budeme stravovat, na co budeme myslet i kdy z toho světa odejdeme a v jakém fyzickém i psychickém stavu. Rozhodnutí je jen na nás. To, že se nyní rozhodneme neriskovat a zůstávat na svých vyšlápnutých pozicích nás před vývojem stejně neuchrání, protože naše Duše je nesmrtelná. Proto bychom se o ni měli hezky starat, naslouchat jí a následovat, protože ne režisér a maminka mají vždycky pravdu, ale Ona – naše Duše, která nás vždycky vede do ráje!



Krásné a naplněné dny!

ℒℴνℯ ❤ Mia Autor: Mia Weissová, foto: Google.com, slunecnyzivot.cz, tl4m1ck4 Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě pokud bude připojeno jméno autora, aktivní odkaz na slunecnyzivot.cz a celá tato poznámka. zdroj: http://slunecnyzivot.cz/2013/04/bavi-vas-vase-prace/


0 zobrazení

©2018 by Za-SVETlem. Proudly created with Wix.com

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now